LORDS rock revival

Hrajeme rockové pecky let sedmdesátých,osmdesátých a dál už snad umíte počítat sami...

P5187135.JPG

Náš ostřílený soubor krasavců je zpět! Matky zamkněte dcery,otcové pošlete syny do kláštera,budou se dít věci!!!

V Horní Libchavé jsme si večer skvěle užili a vy snad taky,děkujeme všem za účast a kapele Mixér za spolupráci.Bohužel to bylo i poslední vystoupení v této sestavě,ze zdravotních důvodů se rozhodl ukončit nastoupenou cestu ke slávě kytarista Eda Bělohlávek.Užili jsme si spolu spoustu legrace a dík za to!Nějaká náhrada se rýsuje a to znamená další zkoušení,takže se zřejmě uvidíme až po novém roce.Taky mě honí zvědavost,no necháme se překvapit.Papa drazí miláčkové!!

Jak se rodí rockeři

Zrození Mišíčka
Jednoho sychravého dne v sedmdesátých letech minulého století se v rohu mého teplého i když drobet vlhkého příbytku objevilo nečekaně silné světlo.Byl jsem velmi zvědavý a vyrazil se juknout,co že se to děje.V tu samou chvíli mě nějaký netvor začal tahat za uši a následně i za hlavu.Byl jsem samozřejmě proti,mít zuby,hryznul bych ho,zmetka!Jenže fungl nový mimča tuhle vymoženost nemají a než jsem se stačil rozhlédnout ,obdržel jsem herdu do zad.“Dejchej chlapče!“ řekl,otočil se na moji udřenou matku a pokračoval-„Maminko je to kluk jako buk!“No a tak přišel na svět Mišíček,největší gurmán,lenoch,málem inženýr a hlavně,a to je pro vás velmi důležité,nejlepší baskytarista s téměř geniálními sklony a neuvěřitelnou fantazií hraničící s nejlepšími díly obyvatel Bohnické léčebny.Ale nepředbíhejme.Je jasné,že hned po té herdě do zad jsem začal řvát jako malá kráva,ta zoufalá představa že už od mala není žívot žádný peříčko a každou chvíli člověk utrží od někoho nečekanou ránu,byla děsivá.Naštěstí maminka s tatínkem o mě pečovali jako o vlastního a díky rohlíkům a dietnímu salámu jsem rostl jako z vody.Dnes opravdu netuším co bylo na tom salámu dietního,vždyť mi děti ve škole přezdívali buřte,ale to se změnilo záhy,díky váhovému rozdílu,kdy jsem několikrát ty nejdrzejší zalehl a tím pádem se z nás stali kamarádi.Školní léta pomalu a nezáživně ubíhala a nevšimnout si v sedmé třídě že to dole není jen na čůrání ale je to i prima zábava a využití volného času v době,kdy jsou rodiče v práci,nebylo by co psát.Jenže tehdy nebyla doba tak hektická a všichni naši nemožní rodiče byli z rachoty doma ve dvě,museli jsme hledat zdroj zábavy jinde.Velmi populární bylo brabčení hnízda,napřed u slabších spolužáků a posléze i u děvčat která se na nás zcela nechápavě dívala.Ale z toho zase neměli radost učitelé,což kvitovali uštědřením několika několika třídních důtek.Co dál?Ruce v trenkách?Nuda!!A pak to přišlo-bigbít!!!
Kutilové
První kapelu jsme založili kvečeru,bylo léto,teplo,my seděli na panelech rozestavěného paneláku,klátili nohama a někteří si drbali bobše.Sluníčko zapadalo,nám bylo třináct nebo čtrnáct let a přemýšleli jsme jaký by to asi bylo vybrabčit jistou spolužačku.Po hromadné konzultaci,kdy se řeč točila kolem podezření jestli nosí praskačku nebo jsou ty ježčí čumáčky navolno,hovor uvázl. „Volové co takhle založit kapelu?“povídám do chvíle nudného ticha.To je nápad!Všichni se chytili!Hned jsme si rozdělili nástrojové posty,paráda,poprvé v životě je ze mě fantastickej kytarista!První zkouška proběhla u Tomáše,byl majitelem jednoho činelu amati,který zachránil ze šrotu a prastaré lubové kytary Jolana.Co však bylo nejdůležitější,jeho otecko pálil alkohol úplně ze všeho,takže inspirace se dostavila ještě dřív než první akordy.Bohužel s inspirací se dostavil i fotřík.Když zjistil,že jsme dvě láhve ořechovice doplnili vodou,aby nic nepoznal,začalo peklo.Činel letěl z okna,kytaru o nás přerazil a se slovy na rtech,za které by se nemusel stydět ani otrlý námořník,šel polknout alespoň láhvinku peprmintky.Co sakra dál?Vyrobíme si je néé?!No jasně!Dodnes nikdo na světě netuší,že čtrnáctiletí kluci předběhli i takovou velmoc jako je čína!První stratocaster z dřevotřísky totiž vznikl v roce 1987 ve Famírové ulici v Plzni,v ČSSR,ve sklepě,abyste věděli!Genialitu a nadšení mladých umělců podporoval také dnes neexistující časopis Amaterské rádio,ve kterém bylo několik plánků a návodů na výrobu boosterů a několika slabších zesilovačů.Výborně se také osvědčil dnes již zaniklý rozhlas po drátě,byl tam úža reprák.Na to bohužel doplatila naše babička,nadávala na komunisty,že jí odpojili rozhlas,jediné to pojítko se světem,za což ji ostře pokáral domovní důvěrník.Babi ho stejně odlifrovala kam patřil a poslala mě koupit novej tranzistorák.Chuděra se nikdy nedozvěděla že jsem reprák použil do mého prvního maršála.
Rockový hvězdy
Po drobném neúspěchu se zkoušením u Tomáše bylo nutné najít jiné řešení.Volba padla na Matesa.Jeho rodiče měli víc pochopení pro umění a co hlavně,jeho táta alkohol pálit neuměl,takže nehrozilo z této strany žádné nebezpečí.Ke všemu tomu štěstí patřilo i to,že chodil hrát na svatby a vlastnil samohrajky casio vybavené automatickým bubeníkem,což byl jediný nástroj,který nám vyloženě zakázali v bytě používat.A tak se v pátém patře paneláku začali dít neuvěřitelný věci.Po několikahodinovém úsilí se nám povedlo vše správně pozapojovat a někde mezi hlasitým brumem,syčením a praskáním začala zoufale kvičet kytara.Nadšení bylo ohromující!,,Klucí,válim jako Blekmůr!“vykřikoval Mates.Netrvalo dlouho a přidali se i sílící údery na radiátor.Vzhledem k tomu,že byl soused pod námi po noční,bylo mu odpuštěno,že neuměl klepat do rytmu.Hned druhý den byla další zkouška.Přišli všechny spolužačky které jsme si už dopředu rozdělili,bohužel ony nás taky a zcela jinak než byly naše představy.Navíc začali prudit s tím,že chtějí zahrát něco od Nedvěda,nejlíp prej nějaký stánky. ,,Jste normální?Jedinej stánek v okolí je trafika u zastávky!Tohle je rocková kapela!Jedéém!“ povídám a kytara bolestně zakňučela. ,,Kluci,že vy neumíte ani akordy?“ na to Jana zacpávaje si obě uši.Sakra,trefa do černýho! ,,Se musí?“ ptal se nesměle Milan aniž by věděl o co jde.,,Mám doma trampskej zpěvník,tam jsou namalovaný“ kontroval Tomáš.Bezva,to nemůže bejt problém se naučit.Jenže prsty nechtěli poslouchat a hrát baré akordy byl holej nesmysl z říše sci-fi,v lepším případě náležící americkým iluzionistům.Asi po týdnu mučení jsme se do toho pustili.Výběr repertoáru probíhal následovně-párplové-moc akordů,mejdni-to nejde ani naposlouchat,odyssea-zase moc akordů.Ještě že se Olda Říha potýkal s podobnými potížemi jako my.Katapult-to je vono! Tam množství akordů nepřesáhne tři,to by se dalo zapamatovat!Po nacvičení několika kousků bylo třeba se prezentovat veřejně.Volba padla na školní besídku.Jak řekl Tomáš-,,Ta bude beznadějně vyprodaná!“ Byla.Automatický bubeník spustil a my taky.Po třetí písníčce třídní soudružka učitelka taktně naznačila,že je to nahlas.Zcela netaktně,jak je mým dobrým zvykem,jsem opáčil,že je již starší dáma a že teda uberem.Já vůl,bylo jí 27 a byla fakt pěkná ženská,co bych dnes dal za takhle mladou,fešnou kočandu.A nejen já!Taky už je mi jasný,že o hlasitost vůbec nešlo.Chyběli nám akordy.Mimochodem,kdyby mi dnes v mých čtyřiceti letech někdo řek že jsem starej,zbiju ho jak psa!

Pokračování příště...
Umělci to nemaj lehký...
Všem musí být zcela jasné,že kapely se zakládají pro to,aby bábovky valili voči a my si mohli šáhnout dřív než ostatní.A tak jsme to měli i my.Po školní besídce začalo pilování akordů s novou vervou.Na každou zkoušku,která stále probíhala u Matesa i přes to,že nerudný soused pracující po nocích ve škodováckých huťích nás neměl vyloženě rád,dostávali pozvánku ty nejhezčí buchty ze třídy.Škoda že Tomášovo fotřík před námi ukryl veškerý dostupný alkohol,možná kdyby se holky namazali,byl by to větší odvaz.Po neumělém přehrání několika písní od Katapultu a Odyssey (ještě že to Olda s Běhavkou neslyšeli,klepla by je asi pepka) jsme konečně začali být uctíváni téměř jako bohové.Tady vidíte jaký je vkus českých posluchačů,nemusíte umět hrát,hlavně že jste krásní umělci a něco z vás kouká.Naštěstí ta krása mi zůstala.Jednoho dne konečně Mates odborně dostal na lopatky jistou spolužačku.A zatím co jsme je nenápadně a potichu pozorovali nastevřenými dveřmi,se náš a potažmo můj cit pro krásu a umění rozjel naplno.Mami chtělo by to opravdovou kytaru,tu z bazáče v Prešovskej“,povídám.,,Matesovi koupili fungláče,mě by stačila jetá,fakt! "Jak vidíte,byl Mišíček skromnej od malinka.,,Tak si na ní vydělej ty chytrej,víš co je to peněz?!",,Já bych rád ale jak?"Seženu ti brigádu o prázdninách."Paráda,máma je poklad!A tak o prázdninách po osmé třídě jsem začal prvně makat a zvyšovat si obzory a hlavně kvalifikaci,kdy večer u boleváku vyprávím kamarádům o své velmi interesantní práci,plné těch nejneuvěřitelnějších přístrojů a zařízení,jejichž použití zůstává dodnes mnoha mužům utajeno.Všichni mi naslouchali s otevřenou pusou a jen občas jsem byl přerušen výkřiky typu "kecááš","fákt joo?","ty vole".Vždyť komu se poštěstí ve čtrnácti uklízet dva měsíce na gyndě?Přežil jsem,sedmého září upaluju do bazáče a kde za utržených devět stovek kupuju kytaru Jolana Iris.Radost mi kazí jen ten název,shoduje se totiž s tuzemskýma prcgumama ale neva,třeba z toho budou buchty auf!!Nebo taky ne.

Pokračování příště...
Opravdová zkušebna!
Doba dospívání mezi učňákem a vojnou probíhala ve velmi podobném slohu,zvrat nastal,když jsme objevili putyku kde houby záleželo na občance.Pivo,buřty s cíbou a heavymetal zcela vytlačili do ústraní zbytky mých sportovních aktivit.Navíc ta spodní hlavička se začínala ozývat stále častěji a neustále chtěla objevovat nové kontinenty.Nebo alespoň kraje.Bohužel Mišíček se vždy odhodlal až po osmém pivu,což funkce opět zpětně přeplo do dětských let,takže jen na čůrání.,,Když je ulitej,přidej se k hasičům“řekla princezna a přesedla si k dalšímu stolu s máničkama. Navíc zkoušení u Matesů v bytě se nějak vymklo kontrole a bylo zapotřebí se poohlédnout jinde.
První opravdová zkušebna vznikla v jistém domě v centru města.Jediný rozdíl od ostatních byl v tom,že místo ve sklepě byla na půdě.,,Kluci,když si to tam vyklidíte,můžete dělat kravál až do alelujá“ povídá majitel.Super,všichni jsme se o překot rozběhli do schodů.Plechová vrátka se rozletěla a my stáli po kolena v holubím trusu.,,Do prdele,to bude rychta!“vypadlo Kamilovi z pusy,ale to už za námi chrastí majitel s lopatou a pytlema.,,Tak muzikanti do toho,za dvacet minut dorazí kontejner.“Nezbylo než vzít šponu.Za tři dny byla půda vyčištěná a jako nová.Začalo zařizování.První dorazil starej oprášenej gauč,plakáty,nějakej buben a zesilovač.Gauč byl moc moc důležitej,jak jsme se po létech všichni shodli,právě tam bylo poztráceno mnoho z mladické nevinnosti a dívčího panenství,vždyť téměř každý rande všech muzikantů končilo ve zkušebně.Na co taky jinýho balit holky než na to že hrajete v kapele.Obzvlášť když máte v šestnácti hubu samej jebák a bobeš v trendách netrpělivě klepe na poklopec.Asi po měsíci zkoušek se opět dostavil pan majitel-,,Kluci hrajete báječně,zvlášť ty bubny se mi líběj!Klidně zkoušejte i večer,ale po desátej musí bejt klid!“Jeho doporučení nás nadchlo.Mydlili jsme do toho jako hluchý do vrat.Přibližně po pěti týdnech se odstěhovali první nájemníci.,,Kluci jste úžasný,jestli chcete,můžete chodit hrát i ráno než půjdete do školy,když začnete v šest,nic se neděje.“Bomba,majitel je fakticky fanda bigbítu a lidumil.Jeho nabídky bylo řádně využíváno.Po dalších šesti týdnech se odstěhovali další nájemníci.,,Kluci,takový frajeři jako jste vy tu ještě nebyli,fakt,nemůžu se dočkat až budete mít někde koncert!A abych nežvanil do větru,nemusíte mi platit nájem,berte to jako sponzorskej příspěvek!“No toho člověka nám muselo seslat samo nebe,je úža,je super,kéž by všichni lidi na světě byly jako on.Za tři neděle se stěhovali poslední nájemníci.O dva dny později dorazil majitel-,,Kluci,koukejte si sbalit saky paky a ať vás tu zejtra už nevidim,jinak zavolam policajty!“ Zase tak moc nám to nevadilo,některé ze slečen které k nám docházeli totiž dostali čmelíky a jedna dokonce svrab.On ten gauč asi nestačilo jen oprášit...A to byl konec první fantastický kapely mého života.Ze zakládajících členů zústal věrnej bigbítu jen Mišíček,Milan s Tomášem jsou zasloužilí otcové,Kamil se vytratil neznámo kam a líp je na tom snad jen Mates,který byl údajně spatřen v jakémsi hambatém filmu a pornočasopisu jak obšťastňuje héérečky. Šťastný to člověk,stejně jako pan majitel,kterému jsme pomohli vyklidit dům a vystěhovat sociálně slabší rodiny z lukrativní lokality a to bez náhrady.

Pokračování příště...
Opravdová kapela
Nástup do zaměstnání proběhl uprostřed posledních prázdnin,tedy v srpnu.Parťákovi jsem se hned líbil-,,Co děláš magore uprostřed prázdnin v rachotě?"povídá.,,Víte,chtěl bych si našetřit na kytaru,na fendra."Udivený pohled a hlas plný nadšení mi odpověděl "No,to se ti tady určitě podaří!"Sarkasmus v jeho hlase Mišík pochopil až o mnoho let později.Dnes jsem ale stejně radši,půjdu do penze o měsíc dřív než kámoši,bomba.Pozor Jendo,nepředbíhej!!V té době se mi splnil sen,stal jsem se bedňákem u mý nej nej kapely,super,mohl jsem nosit bedny,motat kabely,zapojovat aparaturu,sem tam svítit a běhat umělcům pro pivo.Holky budou čumět,zase vyrostu v jejich očích!Nečuměli,neva,ať si trhnou nohou,nány pitomý.Těsně před vojnou,nás osud svedl dohromady s božským Dýčou,lidovým všeumělem démonického vzhledu,který strčil do kapsy i samotného Mekgajvra!Také byl a stále je majitelem kouzelného autobusu s kterým a ve kterém jsme zažili mnoho nepublikovatelných zážitků.Založili jsme Harlet.Božský,Mišík,Hříbek na basu a na škopíky rumová pralinka Radek.A zde se opět projevilo moje nadání být o krok napřed.Potom co nás Hříbek opustil jsem se rozhodl,že než být zcela průměrným kytaristou,asi něco jako Santana,budu suprovým basákem,prostě Mišíkem!Toto rozhodnutí ovlivnilo téměř celou českou hudební scénu.S tím souviseli i další věci,například aparát.Díky výše uvedené skutečnosti,že Jenda musel chodit do práce a tudíž neměl čas vydělávat peníze,bylo zapotřebí maličko zaimprovizovat.S bednou to bylo snadný,okopírovali jsme od Rajtmajera ampega,Bedna měla dva 15"repráky a byla z šalovací překližky,hrála úžasně,jen ta váha.Dostala tak přezdívku Mišíkova kráva.Vše by bylo v pořádku,až do okamžiku,kdy po kšeftě konečně balim fešnou bloncku,už to vypadá na ruku v kalhotkách,když Lišák zakřičí "Mišíku sbal si tu svou krávu a jedem domů."Nepřejte si vidět ten uraženej výraz v její tváři.Poté mi opravdu nezbylo nic jinýho,než smotat dráty,bafnout bednu a mazat.Hlava,tedy zesilovač taky stála za pozornost.Stále nemaje valné finanční hotovosti hučim do zvukaře Zelího ,,Zelí,nebuď labuť,udělej zázrak!" A udělal.Na krásném plechovém šasi vytvořil úža znásilňovač o 200 Wattech,paráda!!!,,Bednu si na něj doděláš snad sám!"Jasně Zelí,to je hotová věc hned se do toho dám" Nedal.A Další tři roky to taky nějak nevyšlo.Těch ran od proudu,když jsem si poblíž položil orosené pivo,hrůza!Ale přežil jsem a teď vám o tom mohu vyprávět.
Vojna není kojná
Každý asi ví,že hudba provází světové války,i jejich vojevůdce.Bohužel v mém případě se to tak nějak otočilo proti mě.Má touha stát na piedestalu po boku takových vojevůdců,jako byl Patton,Žukov,Romel,nebo Koněv byla záhy zmařena právě díky bigbítu.Dodnes to nechápu,vždyť jejich myšlenkové pochody a vynalézavost se téměř rovnají mým,tak kde se stala chyba?Kdyby měl Žukov k dispozici heavymetalové nahrávky kapely Cannibal Corpse,jistě by po Kalašnikovovi se Špaginem žádal zvýšení kadence ruských samopalů.Dvakrát za vojnu se také Mišík stal šarží,povýšili ho na svobodníka,jenže pak nějak nutně potřeboval jít na zkoušku,nebo vystoupení a při večerním počítání oveček jim jedna chyběla.Chudák pan podplukovník,náš velitel,toho jsem obzvláště zklamal.S nefalšovaným patosem v hlase mi říkal ,,Počítal jsem s vámi na funkci velitele nabíjecí stanice a vy jste horší než Švejk!Jak bych vás jen potrestal?" ,,Aha ,už vím!“rozbřesklo se mu,,Přestanete dělat bengál v zámeckej zkušebně,beztak se poslední dvě strašidla z toho kraválu minulej tejden oběsila!“Po vojně se Harlet rozjel jako tygr.Vystoupení bylo hafo a jako opravdická kapela jsme jezdili autobusem.Nádhernej muzejní kousek Karosa ŠM 11.Fantazie,o tom jsem dycinky snil,pojedeme přes Plzeň a buchty budou čumět.Čuměli,busu zrovna drobet upad výfuk a chrochtal jak americkej dragstr,navíc expanzní nádoba vyvedená ke střeše taky nepřispívala k všeobecnému pobavení.Tedy těch venky,my uvnitř se váleli smíchy.Pokaždý když se motor ohřál,z ní začala stříkat do vzdálenosti dvou až tří metrů vařící voda.Zážitek to byl především v kopci na Vlčtejn,asi tak uprostřed se to zase přihodilo,jenže zrovna jsme předjížděli cyklistu.Chudák s opařenými zády nás stíhal skoro až do Měcholup,pak píchnul a my mu konečně ujeli.Ještě v devět hodin jsme pošilhávali po dveřích,jestli nedorazí taky na bigboš.Na Plzni Jihu se stejně hraje báječně,Na festíku v Měčíně to bylo děsně fajn,spousta zábavovejch kapel,chlastu a kdo se složil,i jídla.V pátek přišli kluci ze dvou kapel jestli taky přidáme nějaký zlatky na čuríka,zdálo se nám to nějak moc a s díky jsme odmítli.Jenže s postupujícím večerem čunče vonělo víc a víc.A pak se to stalo!Bouřka,liják a všichni neprozřetelně od ohně utekli.To byla naše chvíle."Mišíku jdem!" zavelel Božský.Vyzbrojeni noži,ešusama a kuchyňskou chňapkou vyrazila harleťácká speciální úderná jednotka do útoku.Chrochtátko bylo v cuku letu ořezaný na kost.Rychle pár polínek na oheň pro smazání stop a fofrem pryč.Ještě dlouho kluci litovali,že nehlídali a nechali prasátko tolik přismahnout.

Pokračování příště...
Ekologické vytápění
S Božským Dýčou toho náš Mišíček zažil opravdu mnoho.V každém případě klobouk dolu před jeho trpělivostí.Aby se na kšeftu každý týden komplet kapela ožrala jako dobytek,pozvracela autobus a přilehlé okolí,to by nevydržel ani svatej.A to nepočítám hodnotnou uměleckou produkci.Inu bejt rocker to neni žádná prdel.Ale to jen tak v kostce.Zkoušeli jsme v bývalé klubovně svazarmu.Místnost to byla pěkná,velká a na bezva místě.Jen to topení...V rohu u komína stála naftová kamna.Božský je v rámci úspor předělal na spalování vyjetého oleje,což mělo za následek že po zimní sezoně viseli ze stropu úžasný mastný krápníky a my po každý zkoušce nadýchaní karcinogeních výparů smrkali hornický nudle.Spotřeba kapesníků v té době rapidně stoupla,nešli totiž vyprat.,,Lepší smrad a teplo,než zima a čerstvej vzduch!“zvolal Dýča a drobet oleje dopadlo na rozpálenou plotnu.Takovou mlhu neuměl udělat ani náš technik.,,Alespoň se naučíte hrát po paměti“ argumentoval.Slzející a kašlající kapela mu dala za pravdu,je třeba být připraven!Škoda,že děvčata nesdílela jeho nadšení.Díky systému topení tam bylo všechno mastný a černý,takže slečny většinou zaplatili za romantickou návštěvu svojí garderobou.Jedna jako druhá totiž po aktu byly zamazaný od šmíru i na zadečku.Ani mechanici ze servisu nákladních aut neměli tak špinavý montérky.,,Ty kreténé,ta sukně stála čtyři kila!“křičela na Mišíčka jedna z návštěvnic.,,Nejsi šlehlá?Mý kraťasy stáli pade a je na nich víc látky!“Proč ženský se vším tolik nadělaj?Nám taky nevadilo,že kolikrát ležel po podlaze úžasný zkušebny rozebranej motor z mercedesu,nebo převodovka z busu.Prostě jsme jen tak balancovali na špičkách mezi součástkami a dávali pozor aby se nějaká někam nezatoulala.Mekgajvr na to dohlížel ostřížím zrakem a mezi písničkama muzikanty poučoval o funkci spalovacích motorů pracujících na bázi náhodných výbuchů.Po několika letech tak mnoho spoluhráčů odešlo pracovat do mladoboleslavské automobilky,která ve své nové motorárně nabízela těmto řádně proškoleným zaměstnancům zajímavou a narozdíl od muziky dobře placenou práci.
Jak šoubyznys objevil Hypa
Snad mi vášnivý čtenář promine,ale neodpustím si nenapsat obšírněji také o svých spoluhráčích.A snad prominou i oni,že nedodržím posloupnost.A všichni dohromady mi můžete trhnout nohou,páč démon alkohol degradoval mozkový muňky na úroveň kýblu matek.(se závitem).Při jedné z výměn na bubenickém postu se ve zkušebně objevil dlouhej hubenej kluk-,,Čus volové,říkají mi Hypo,jsem vyučenej doktor a budu tady mlátit do škopků!“.Moc informací na Mišíčka kterej dorazil na zkoušku pozdě.,,Hrál jsi někde?“ ,,Samo,poslechni,Macerace“!Kazeťák cvaknul a z repráku se ozval zcela nepublikovatelný řev.,,To je Čuty,mydlí kytaru a zpívá.“Kristovo noho,ty texty píše taky on?,,Jasný,má talent,co?Když budete chtít,tak něco vysmahne“Zatím to ale vypadalo,že byl vysmaženej autor a řádně!Alespoň že ty škopky šly,uf!Naštěstí Jenda byl opravdu zdatnej bubeník a za párkrát bylo nacvičeno.Vyrazily jsme na kšeft.Jaké bylo milé zjištění,že kromě hraní umí i pít.,,Jeníku,kam to dáváš?Dyk jsi jak dvakrát přeloženej vítr!“povídá Mišíček,který měl péči aby nepřišel o vyhlášený post kapelního pijáka.Honza se zazubil,vytáhl triko,ukázal na něco z kosmu a povídá ,,To je pumpa na inzulín,proto mi říkaj Hypo.Když to dobře našteluješ,můžeš úplně všechno!“ ,,Fakt všechno?“Mišíkovi už zase začala šrotovat bedna.Sakra to je technika a já myslel že první adept na cukr budu já.Na první vystoupení v nové sestavě,které probíhalo v Jamu přišli i Jeníkovo bývalí spoluhráči.,,Ten na krátko je Čuty“představuje.A kdo je ta šťabajzna s ním?Ptám se.,,To je jeho máma,paní Čutyová“Bobeš v kraťasech zaklepal na východ!Panímáma byla jak ze žurnálu.,,Kde bydlí,kudy se tam jede a kde se tam objednávájí svatby?“vyzvídal strejda Lišák.Jen široký úsměv a vůně vanilky byly odpovědí...Hypo uměl hrát jako o život.Když se zdálo že už nemá drajf,otočil kolečkem na jeho vesmírném zařízení a už to zase jelo.Na jednom z vystoupení seděla nějaká babča u stánku,cucala teplý pivo a svěřovala se Jeníkovi,že takovej rachot neslyšela od války.,,Babi od který?Třicetiletý?“Ba ba...Inu ten chlapec neměl o přízeň fanynek nikdy nouzi.Však i Mišíček přispěl k jeho štěstí,když zcela opilý po kšeftu vyprávěl z postele o tom co má rád a co mu chutná,zatímco Hypo se svou budoucí ženou na zemi zcela tiše pracovali na výrobě malého Hipíka...Jeníku,ryby,ty teda fakt nemusim...
Bubeníci v extázi
Bubeníci jsou zvláštní kasta.Většina z nich je tichá,až řekl bych zakřiknutá,ale jak vezmou do pracek ty jejich kvrdlačky,vypukne peklo.(Mišíček je stejně přesvědčenej že jsou hluchý!)Rumová pralinka byl a díky bohu stále je,zářným příkladem.Stačilo pár rumíků a z chlapce kterej neumí do pěti počítat byl rozjetej vlak!,,Ty voléé,Mišíku,nandáme jim to?!“ ,,Samo!“a už to jelo.Při druhej písníčce říznul do činelu jenž se vesele poroučel k zemi.Rovnou z metrovýho praktikáblu.Nejdřív se zaryl Mekgajvrovi do zad,ten jen heknul brigety láv a pak mu přesek kabel od kytary.O tři skladby později uprostřed refrénu hrajeme bez bicích.,,Co do prdele zase je?“Otočím se a vidím Radka,s brejlema nakřivo,jak se sápe ze země zpět na sedačku.,,Kreténi,už nežerte!“na to božský,ale jenom přilil rum do ohně.Mišíček začal Redymu zdatně sekundovat.Cesta domů kouzelným busem byla utrpením mladého Boháčka.Před Plzní Radek sedící v první brázdě hodil šavli.Poblil si funglnový semišky za dvojku a vesele si v koláči s nimi maloval čínský znaky.Fiží na košili ani nevnímal.Busmen Dýča (není buzna,je šofér!)jen kroutil hlavou.Lívanec zasahující od dveří až k řidiči byl však nebezpečnou pastí pro Mišíčka.Co psát víc?Záda,bříško,parakotoul ze dveří a druhá šavle na čelním skle.
Bůček byl taky perla z Mompračemu.,,Hrajeme ve Staňkově,hrajeme druhý od devíti,tak v sedm ať jsi tam!“ ,,Žádnej strach kluci mam to hned vedle,je na mě spoleh.“Čas běžel a Bůček nikde.V půl devátý se rozletěli dveře a totálně ožralej bubeník se zubí-,,Čůůůs,éééé grrrr chrchlychrchly úéé noo tady na šrot,škyt.“Průser,svahilština ještě horší než Dýčova.Ten na nic nečekal,bafnul medvěda pod křídlem a vyrazil na špacír.,,To vychodíš!“Když to viděli ostatní kapely,velkoryse nám nabídly pozdější termín.,,Kluci dík!“povídám.Za hodinu se přišourali,Bůček,rudej jak záře nad Kladnem,sedl za bicí a odehrál koncert svýho života.Po příchodu do šatny koukáme s Božským,jak si muzikanti rozdělujou kupu peněz.,,Už je chlapi honorář?“ ,,Ale né,jen jsme se sázeli,že to Bůček nedá.“povídá Jirka a cpe si prachy do kapsy.Nic nechápající Bůček jen vytřeštil oči a zeptal se-,,Kluci jde vám proud? U nás na kopci neteče už tejden!“a usnul.
Technický doprovod nutný!
Nedílnou součástí každý opravdový kapely je samozřejmě technické zázemí.Doprava,zvuk,bedňáci,fanynky a sada nejetých prcgum.V našem případě většinu z požadovaného zajišťoval Božsky.Tedy mimo posledních třech zmiňovaných.Výpravy na kšeft začínali obvykle u zkušebny uvedením busu do chodu,což bylo pro nezasvěcené velké tajemství. A tak v zimě jsme mívali sraz už ve tři odpoledne,abychom mohli kousek za Plzní v devět začít.,,Mišíku,vzadu za garáží je lodna na maso,bafni jí a vrať se pro dřevo.“povídá Mekgajvr.Mišíček zcela nechápající oč tu běží slepě poslechl. ,,Dýčo,na co dřevo,parkety tam snad mají svý,né?“ ,,Uvidíš“ opáčil Božský.Za chvíli se přišoural k busu s plnou náručí pucvole.První zpanikařil Radek-,,Ty vole bus netopí a budeme muset přikládat až do Klatov!“jeho tvář se v padajícím sněhu protáhla do neuvěřitelných rozměrů.Naštěstí se mýlil.Božský rozdělal pomocí několika litrů nafty,pucvole a mastných špalíku v lodně oheň a strčil ji pod motor.,,Je tam zatuhlej olej od mrazu,baterky slabý,Mišíku hlídej aby nechytly kabely,já se jdu umejt.“Asi za půl hoďky byl zpátky,vytáhl dohořívající lodnu a otevřel peklo.Nejprve se ze dveří vyvalil kouř,pak smrad a nakonec následovala myší rodinka v čele se starým myšákem nesoucím bílou vlajku.,,Můžem jet,motor je teplej!“ zavelel.Bus zachrochtal a tentokrát nastalo peklo venku.Mišíček zavřel dveře,aby nešel smrad zase dovnitř. ,,Proboha proč já?“ zašeptal kašlající Radek ,,Protože si tvuj fotr nedával bacha vole,proto!“ povídám.
Se stavěním aparatury a nošením beden nám pomáhali kamarádi z práce které jsme pasovali tímto na bedňáky.Strejda Lišák,Pája,Karel Měl a další.S klukama byla neuvěřitelná prča,jenže někdy jim taky šmakovalo a to pak se stali pouze bedňáky jednocestnými,to znamená ,že na konci kšeftu bylo o tři lidi na nošení míň,ale zato o tři bedny navíc.Ve Staňkově zpola vysmátej Lišák povídá ,,Mišíku vo co,že neodehraješ set nahej?!“ ,,A vo co že v trenclích jo!“ opáčil jsem.Slovo dalo slovo a šlo se na to.Naštěstí kšanda od kytary byla akorát,takže sladký dřevo schovalo trenpetýrky za něj.Lahvinka rumu pak přišla vhod.Bohužel měla taky nějakej zkracovací efekt,páč kabel od basy se nějak smrsknul takže Mišíček při tanečních kreacích podpořených alkoholem si jej neustále vytahoval z aparátu,a tím pádem zcela jistě nepotěšil zbytek kapely a zvukaře.
Pozor na alkohol..
Důkazem,že by umělci neměli pít alkeholické nápoje v míře menší než malé,je kromě nás všech i Jirka Dvořáček(sorry Jiříku,ale kvůli strejdovi Lišákovi jsem musel).Inženýr ,kandidát vět a jeden z mála lidí který znám a umí noty.Alespoň číst.Tedy,říkal že umí,musím mu to věřit,páč než Mišíček přečte z not čistou kvartu,jenž každý z vás pozná podle hasičské sirény ho‘-říí ,tak je po ohni.Jíra se v kapele adaptoval velmi rychle,velkým vzorem čistého muzikantství mu byl opět Mišík. ,,Jendo,ty piješ dvanáctku? Mě taky šmakuje,nějakou dáme!“Jenže tělesné proporce nebohého chlapce byly sotva poloviční,takže prvních pár vystoupení se proměnilo v blicí večírky ústavu pro nápravu nenapravitelných.Jeden z takových fantastických večerů proběhl kdesi na domažlicku na jednom z rockových bálů.Vystoupení proběhlo vcelku v poho a do konce akce začali ještě poletovat panáčci.Dohrála poslední kapela,zabalili jsme si věci,naložili k Božskému do auta a proběhla kontrola před odjezdem. ,,Mate všechno?“ptá se Božský.,,Jasně,dvakrát jsem se díval!“ odpověděl Jíra a upadl na sedačku v mercedesu.Orfeova náruč podroušeného muzikanta ve vteřině pohltila.Cesta do Vejprnic uběhla jako nic a po slabé hodince budíme mistra před domem.,,Klucí,to už jsme doma? A kam jste mi dali klávesy?“ ,,No,my nikam a kam jsi je dal ty?“ Prohlídka osobního vozu připomínala celní kotrolu.,,Do prdele,já je ztratil,fotr mě zabije!Za komančů stáli jako rodinej barák,to je průser!“začal fňukat střízlivějící umělec.,,Hele,jestli je někdo švihnul tak si stejně nepomoh,dyk jsou tak starý,že jsem jim každou zkoušku vykal.Za ty dneska dostaneš tak dvě basy piva!“utěšuje ho Mišík.Nováčkovo ruce se začali sápat po jeho krku.,,Nechte toho,pitomci,sem se vás ptal jestli máte všechno,už fakt nežerte!Nastupovat!“vydal povel Božský.Naskákali jsme do auta a vyrazili nazpět do inkriminované vesnice.V půl čtvrté už byla na sále jen babča s kýblem a hadrem.,,Ale mládenci,tady už je dávno konec,ale musel to bejt děsnej mazec,bylo nablito i v šatně a navíc nějaká totálně ožralá kapela tady nechala nějakej kufr,nebo co.“ ,,Babi ten je můj,tam jsou mý klávesy!“ ,,Tak to jsi ty,ten dobytek co tak zhvízdal šatnu?“ ,,Néé,to já né!“zakoktal Jiřík.,,Kufr je u starosty,bydlí naproti,nazdar mládenci!“nasměrovala nás babča a jala se vytírat sál. Vzbudit starostu ve čtyři ráno nebyl snadný úkol.,,Co chcete,chuligáni?Žádnej bigbít tady už nepovolim,mám zavolat policajty?“Asi po čtvrt hodině vysvětlování byl ochoten si nazout bačkory a donést kufr.,,Jak můžu vědět že je opravdu váš a že mi ráno tady nezazvoní další máničky a nebudou ho chtít taky?“Jiřík spustil žalmy o taťkovi,vejprasku,jak se opil a zapoměl atd...,,Tady to máte a koukejte už zmizet,takhle vožralou kapelu jsme tady fakt ještě neměli!“zabrblal a zavřel za sebou dveře.Přiopilí muzikanti se naskládali zpět do medvěda a vydali se i s Jirkou který svítil jak edisonka na druhou cestu domu.
Pokračování hned jak si vzpomenu...
Všichni jsme gogo
Nejen démon alkohol,ale i strava může narušit poklidné vystoupení lidových umělců.Proto si všichni budoucí muzikanti pečlivě rozvažte,co bude v den koncertu k obědu,jestliže má být totiž úspěch zaručen,nesmí se nic ponechat náhodě!V ten krásný zářijový den jsme vyrazili oblažit libými to’ny hudbymilovné publikum do nově otevřeného rokáče v Mariánských Lázních.Klubík pěknej,dlouhej bar a v rohu ze zdi čouhal nabouranej drábiš (pro mladší ročníky trabant,to bylo vozítko vyráběné v NDR,to je tam co je teď německo,zatím..),,Náčelníku“ povídám majiteli ,,alespoň toho chlapa za volantem jste měli vyndat a zavolat rychlíky,vypadá nějakej unavenej!“ ,,Neboj,je umělej“ zazubil se kápo ,,ale vypadá jako pravej,co?“No to mam radost,pomyslel jsem si,budeme na sebe čumět celej večer.Naštěstí moje obavy byly zcela liché,.Už po několika prvních písničkách se na bar vyhoupla hezká blondýnka,oblečená jen do velmi úsporného prádelka.Celá kapela rázem provedla ukázkové vpravo hleď! Slečna se svíjela do prapodivného rytmu a mistrům začala vynechávat paměť.,,No tak hoši,soustřeďte se“ napomínal Božský,ač sám měl hrubek víc než čtvrťák v písemce.,,Už jste se vynadívali,tak čumte jinam ať to neni blbý.“Ale všechno bylo marný.Bloncka vesele kroutila zadkem a šéf klubu se náramě bavil.Pak ji něco pošeptal do ucha a zmizel.Slečna gogo pomalu stančila z baru na zem a přemístila se k nám na podium.Chvilku předváděla své taneční kreace před každým umělcem a pak ji zjevně padl do oka Mišíček.Několik vteřin se o něj otírala až byl bobeš v pozoru.Gogo kočička spokojená se svou prací se neprozřetelně přemístila za jeho záda,dřepla si na bobek a strčila mu ruce do kraťasů.Ty pomalu stoupaly až k rozkroku.,,To se nedá vydržet!“pomyslel jsem si.A v tom to přišlo!Hrachovka od oběda úspěšně v žaloudečku zakvasila a plyny vystřelili ven!Přímo princezně do obličeje.Gogoruce vyjeli z kalhot tak rychle jako když zmije dostane ránu elektrickým proudem!S překvapením zjišťuji,že dívka na útěku už vůbec nevrtí prdkou.Otočim se na Bůčka,jestli je vše ok.Nebylo.Bubeník zadržoval dech tak vehementně až byl celej rudej a spocenej.Po chvilce praštil s paličkama a odpelášil do šatny.,,Teda Mišíku,ty bys mohl učit malý tchoře smrdět!“pochválil ho Dýča při vyhlášení neplánované pauzy.,,Ježíši Kriste,to muselo bejt ještě živý,když jsi to žral!“vypadlo z Jiříka než se šnuptychlem na hubě začal vylamovat dveře na záchod.V těch se střetáva s majitelem klubu,který nic nechápaje vysvětluje,že odpady jsou nový a vůbec netuší co to může tak smrdět.Že je mu to líto i kvůli gogotanečnici,kterou za námi pod příslibem finanční odměny poslal.Kluci mě naštěstí nepráskli,zbytek kšeftu jsme dovrzali bez větší újmy a nakonec i slečna gogo si přišla pro podpis,jen k Mišíkovi se stavěla pouze čelem...
Pokračování výhledově...
Záludné počasí
Jeden z dalších nebezpečných faktorů ovlivˇnujících umělecká vystoupení a jejich posluchače je i záludné počasí.Když už umělci konečně překonají nebezpečné a smrtelné choroby jako je rýmička a kášlíček,selže tento faktor.Naopak datumy letních vystoupení pod širým nebem dlouho dopředu (narozdíl od meteorologického ústavu) dávají tušit jasnou předpověď.Jestliže tedy v únoru domluvím kšeft na 15 srpna,zcela jistě můžu říct,že bude pršet a v noci spadnou teploty na 8 stupňů.Ne nadarmo jsme v našem busu měli uskladněnou velkou část šatníku.Muselo být úchvatné sledovat kapelu jak se vydrápe na podium oblečena v tmavě zelených vatových drtičích mrazu,nasáklých olejem od občasných oprav již zmíněného busu,poskakujíce přitom jako Mick Jagger a o krátkých pauzách mezi písničkami zastrkujíc ruce do kapes.Ten večer jsme všichni vypadali jako těhotné sovětské ženy které pracují na ropných plošinách.
,,Ty Dýčo,máš to nějaký rozladěný!“ povídám mistrovi. ,,To ta zima,nejde to doladit“ sakra to byl argument.Po chvíli ovšem dolehlo chladno i na Jendovo tlustý dráty.Bylo zcela marné točit ladícími kolíky doleva nebo doprava,po minutě byla situace stejná. A to jsem ještě netušil že bude hůř.Hrálo se totiž na návěsu s podlahou z píčaplechu.(pro neznalý čubičkovej plech.tedy podlahovej) Někdy kolem půlnoci začala padat rosa.Pro romantiky úža,ne tak pro nás.Podlaha začala probíjet,takže při každém přiblížení k mikrofonu a následném dotyku dostal Mišíček pekelnou ránu. ,,Jů rily gat jááu,kurva“zavřeštěl jsem. ,,Ty toho nasereš“ smál se božský.Ne nadlouho.,,Hájvej tu...do prdele.“ozvalo se z repráku.Ta dálnice sice původně vedla jinam,ale zásah elektrickým proudem cestu zkrátil.
Do toho všeho začalo pršet. ,,Dohrajeme sérii a jedem domu“ rozhodl vedoucí souboru. ,,OK“ opáčil jsem.Při poslední písničce se protrhla plachta a ohromné množství vody nateklo do zesilovačů.Zvukař nedbaje fyzikálních zákonů se tygřím skokem vrhnul je ihned vypnout.A to byla chyba.Následná situace proběhla takto-obrovské jiskření,zásah elektrickým proudem,divoké výkřiky smíchané s voláním o pomoc,hledání dřevěné násady,nehorázný řev způsobený ,,odborným vyproštěním z el.obvodu“,nadávky do dementů a výpadek elektříny v celé vsi.Mišíčkovi není stále jasné kde se po rozsvícení vzal podivný mužíček s kouřícím afrem na hlavě,klackem v ruce a neustále dokola vykřikujícím ,,Ty kreténe až tě chytim,tak ti zpřerážim obě hnáty!!!“
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one